👀 Škovy zraky, jak je ta otázka podstatná, a přitom tak nesmyslná a zbytečná. Meditace je totiž základ. Základ všeho a přesto je zatím stále ještě tak málo lidí, kteří ji do svého života začlení. Natož pak meditace každodenní...
🕉Pojďme si ale říci, co to vlastně meditace je..
Meditace je stav plného vědomí a bytí. Je to stav vnitřního pohodlí, stav, kdy začínáme rozumět sami sobě a chápat své nitro, své tělo, svou mysl, své srdce. Začneme chápat, že život tady na zemi je o dualitě, ale zároveň se dotkneme onoho božství, které je v každém jednom z nás.
Meditací, ale nemusí nutně být jen klasická zenová meditace. Hlubokou meditací může být třeba i běh. Má to ovšem jedno velké a zásadní ALE..
Vysvětlím.. Kdysi, před mnoha lety, v době kdy jsem ještě ani zdaleka neměla potuchy o tom, že bych někdy mohla být schopná meditovat, natož utišit své myšlenky, vnímat svůj střed a žít tady a teď, jsem začala běhat. Netušila jsem tehdy ani trochu, že způsob, jakým to dělám, je meditace. Nejde totiž jen o to obléknout si sporťácké, děsně kůl oblečení, hustý měřidlo tepu na ruku, a do uší nejnovější sluchátka s tou nejvíc epic hudbou, jakou seženu. Nejde o to vyběhnout a podat co nejlepší výkon. Jde o to vyběhnout a být si vědom každého pohybu. Každého našlápnutí. Všímat si každého výkresu na obloze, ať už při východu, nebo při západu slunce. Vnímat vítr, který vane do tváří a pod chodidly zachytávat tep země. vlhkost ve vzduchu, paprsky slunce, které hřejí na kůži. Jde o totální spojení s přírodou. O vnímání všech živlů. Jde o totální nasazení ve smyslu bytí tady a teď. Když do toho ještě hraje píseň, která ladí se srdcem a dovolí mysli se uvolnit, tak co víc by si člověk mohl přát?
Doteď si dokážu zpětně vybavit ten náádherný pocit svobody, splynutí s přírodou, tu radost z pohybu a vyjadřování emocí, které jsem potřebovala vyjádřit, neb běh byl pokaždé jiný. Pokaždé v jiném tempu, ale vždy tak, aby mi byl příjemný a pokaždé tak, že mne dovedl skoro až k extatickým zážitkům.
Tehdy jsem vůbec nevěděla, že to je meditativní stav. V meditaci totiž jde o odevzdání se. O totální odevzdání se procesu, který se rozjíždí. Jde o bdělost, o to, být v sobě a ve svém středu. Jde o vnitřní úklid, o vyhazování odpadků. O to naučit se nesoudit sebe a to zda mi to jde, či nejde. Nesoudit druhé zda jim to jde, či nejde. Jde o nezasahování, ale o přijímání sebe samé.
Díky meditacím se vám zbystří všechny smysly, naučíte se vnímat své tělo, naučíte slyšet svou vnitřní hudbu. Melodii svého nitra. Naučíte se, vyjádřit negativní emoci. Co vyjádřit, ale dokonce i MÍT negativní emoci. A pochopíte, že je to tak v pořádku. A je v naprostém pořádku, když ji vyjádříme. Samozřejmě, že bezpečným způsobem. Tím způsobem může být právě meditace a její různé formy. Anebo jak třeba zpívá Jiří Schmitzer ve své písní - prdel - řekněte prdel, prostě to řeknete. Protože pokud ne, pak tato emoce ve vás zahnívá a vy stárnete. Na duchu, v mysli, ale je to vidět i fyzicky.
Meditace má tolik pozitivních účinků, že bych tu byla celý večer abych vše mohla vypsat.
Moje rada zní - začněte. Neváhejte a začněte. Já si dnes svůj život bez meditace ani neumím představit. Je mi po ní tak moc dobře, že bych byla blázen, kdybych přestala. Začněte klidně doma sami, jen prací s dechem, nebo začněte vědomě běhat, nebo třeba plavat, anebo se přidejte do nějaké ze skupin, které všude možné jsou otevřené... ale jděte do toho. Teď, ne potom, teď.. začněte teď. Na 5 minut se zastavte a jen sledujte svůj dech a u toho uvolňujte tělo. Když na něco pomyslíte, tak ok, v pořádku, jen to dále nerozvíjejte. Teď chcete být jen sami sebou, jste jen sami se sebou, užijte si ten pocit. ...
