Osamělost sama o sobě není nic nového. Patří k nám od chvíle, kdy jsme jako lidé začali toužit po blízkosti, přijetí a pocitu, že někam patříme. Jenže mám pocit, že v dnešní době tuhle starou lidskou bolest v lidech spíš nevědomky zvětšujeme. Žijeme v době největších možností, co se týče cestování a komunikace. Můžeme si kdykoliv napsat, zavolat, sledovat životy druhých na sociálních sítích. Můžeme kamkoliv dojet. Jsme neustále ve spojení. A přesto se tak často míjíme. Pohodička u kávy. <3...

Občas cítím potřebu připomenout, co vlastně dělám. A hlavně proč to dělám právě tímto způsobem. Můj záběr působí široce. Ve skutečnosti má ale vnitřní logiku, která se mnou jde už dlouhá léta a vychází z osobní zkušenosti. Odjakživa mě zajímal člověk jako celek. Vnímala jsem, že rozdělování života na oddělené části přináší spíš další napětí než úlevu. ✅Psychika, ✅tělo, ✅výživa, ✅vztahy, ✅komunita, ✅životní energie, ✅smysl i směr spolu mluví stále. Jen jim často chybí společný prostor. Mým...

Co to vlastně jsou ty hranice. Znáte ty své? Máte povědomí, kde je vaše hraniční čára, jak velké území kopíruje a jak pevná, stabilní a chráněná je? Jaký je váš pohraničář? Je to jouda, který pustí i převaděče drog? Nebo je to ozbrojený celník vybavený arzenálem všeho druhu, řízený přesnými pokyny, přes kterého neprojde ani motýlek? Nebo máte pohodového týpka, který umí rozlišit, koho pustit a koho si raději nepustit na dohled? Mám pocit, že lidé mají často velmi zkreslenou představu o tom,...